- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Přesně tohle se stalo dnes ráno mně. Takže, honem, koho znám blízko s autem? Nikoho! Koho vůbec tady na tom desetitisícovým sídláku znám? Kromě tety, důchodkyně bez auta? O.ou...
Takže brácha! Volám, brácha v práci, naštěstí po noční, ale dojezd ke mně hodina - to je hodně. Sakra!
V práci čeká chlapík, co má dnes s tím autem rozvoz.
Tak volám mámě, jestli by neskočila pohlídat švagrové děti, že bych ji poprosil, zda by nepřijela s jejich autem, nahodit mi ho přes kabely. Mámu jsem vytáhl z postele - no, co už. Švagrové jsem se nedovolal vůbec.
Naštěstí jede kolem týpek s tranzitem a je ochotný mi to nahodit. Odvolávám "Akci Švagrová" a jdeme na to. První zádrhel, ten tranzit snad nemá baterku! Baterka nakonec nalezena pod sedadlem řidiče, to ale znamená, zablokovat jedinou příjezdovou cestu do ulice - musí to být tedy rychlá akce.
Zapojíme kabely, otočím klíčkem a... nic! SAKRA! SAKRA!
Tak nic, za chlapíkem už fronta mamin s děckama do školky, musíme to odpískat.
Odcházím domů, otevírám si knížku a odevzdaně čekám na brudra. Asistentka v práci mě naštěstí uklidňuje, že borec na rozvoz dorazí až v půl desáté, to bych mohl stihnout.
Za půl hoďky přijíždí bratr a pak už to jde šup, šup, necháme chvíli baterku dobíjet a pak RNdndndn... UUUF!
V práci si podávám dveře s rozvozákem ... konec dobrý všechno dobré.
A poučení z krizového vývoje? Žít někde, kde nikoho neznám je fáákt nahovno! Howgh!