Karma! Zaroven se ale musi rozumet, ze Morava se dnes nachazi v poslednim stadiu existence. Cesky nacionalismus a komunismus dovrsil stalete snahy Cechu o pohlceni Moravy. Postkomunisticka vlada sice uznala, ze likvidace Moravy bylo totalitni zlo a pry ze doufa v napravu. Napravu, kterou by sice mohla ucinit, ale neucini, protoze to tak nejak nepasuje do programu. Takze bude jenom na Moravanech samotnych, jestli si svoji existenci nechaji kompletne zlikvidovat nebo ne.

Dnes v globalizovaném světě už je to asi jednak jedno a druhak dokonáno. Ale ty krásné příběhy si připomínejme a nenechme vzít. Dokud žijí moravské legendy, písně a zvyky, žije i Morava,

Prispevek je historicky zajimavy, o tech moravskych "kralich" jsem nikdy neskysel, nemam dostatek znalosti, zdali jsou historicky prokazani.

V ceske historii jsme meli historicke zeme Cechy, Moravu a Slezsko, ale take Chodsko, Valassko, davneji Doudleby, Bile Chorvatsko. Dnes mame jeden narod, cesky. Ucime se ceske dejiny, ktere zahrnuji i deni na Morave.

Ti moravští "králové" doloženi historicky (rozumějte přímými písemnými doklady) nejsou. Možná ten můj článek vyzněl zbytečně konfrontačně. Mám rád příběhy, legendy a pověsti - jak ty české, tak ty moravské.

Dlouho jsem si myslel, že jediné pověsti z našeho území jsou ty české, přemyslovské. Vrtalo mi hlavou, zda neexistují také nějaké staré pověsti moravské - a ejhle, existují a jsou neméně krásné a bohaté, jako ty české. Souhlasím s Vámi, že těch slovanských kmenů bylo na našem území mnohem víc a je škoda, že většina příběhů, bájí a legend je nenávratně ztracena...

No, ta druhá část mého článku již skutečně trochu konfrontační je. Je to proto, že je mi trochu líto, že se skutečně moravské školní dějiny dosti marginalizují, ale jak píšu v článku, má to svou příčinu a svůj důvod, byť tehdy se zdálbýt logický a ospravedlnitelný, je to prostě a jednoduše škoda.

Děkuji za příspěvek. Mám rád české i moravské báje. Ač jsem z východních Čech, rád podnikám výpravy na bájnou Moravu právě do Mikulčic, ale i do Pohanska, Starého Města nebo Osvětiman, abych načerpal genius loci těch dávných bájných událostí a pro nás již pohádkových hrdinů.

Rovněž děkuji. Ač původem z Moravy, naplavil jsem se postupně přes Prahu až k Sedlčanům, to starého keltského kraje a tam je to taky velmi silné. Nebaví mne příliš se nimrat v tom, jak přesně co je či není doloženo, kolika prameny a jestli to tak do rtě bylo nebo je to jen legenda, kterou na pradávné události navál čas. Baví mě příběhy a taky takovéto "možná" a "co kdyby". Říká se, že dějiny píšou vítězové, ale legendy nosí lidi v srdcích a předávají si je generace po generaci. Zas tolik mi proto nevadí, že optikou písemných zpráv a dokladů nevidíme u nás dál než nějakých dvanáct, čtrnáct set let hluboko. To, že se nedochovaly nebo zatím nenašly žádné písemné zprávy přece neznamená, že "tady žili lvi"...

Z dějin Moravy mně zůstalo pro tuto zemi - Slovácko, Dolňácko, Horňácko, Podluží, Kyjovsko, Haná, Valaši........"dyž si já zazpívám".

Ve škole se učí dějiny a ne pohádky. Jinak. Jak se jmenoval státní útvar ovládaný rodem Mojmírovců, se přesně neví. Pojmenovaní, Velká Morava převzala naše novodobá histografie ze spisu byzantského císaře Konstantina Porfyrogeneta De Administrando Imperio sepsaného v 10 století. Její byzantské znění bylo Μεγάλη Μοραβία (Megali Moravia); původní význam uvedeného přídavného jména v klasické řečtině byl skutečně ‘velká’. Proto je mohla naše novodobá věda v tomto významu s uspokojením přijmout. Jenže jak se později ukázalo, spis byl psán řečtině byzantské, a v tom případě dochází k posunutí významu velký, což znamená velký rozsáhlý co do vzdálenosti event. též měřeno podle toku delších řek ‘ležící při horním toku, horní’. Tedy správně by mělo znít Vzdálená Morava anebo Horní Morava Což odpovídá spisu označující Metodějovo arcibiskupství, kde se mluví o „Horní Moravě.

Tak o bájných přemyslovských knížatech se ve škole taky učí - a to jsou IMHO doložena daleko méně nežli předvelkomoravští králové. Ale dobře, však jsem tu kapitolu taky uvedl, že ta linie není historicky doložena a vyskytuje se v legendých a bájích.

Co je ale smutné, že se na Moravě prakticky nic neučí o moravských dějinách povelkomoravských. Přitom, jak je vidět, české dějiny a moravské dějiny v tom čase rozhodně nebyly totéž.

Výborně popsáno.Díky.