Na velikonoční pondělí bylo v Praze nejen horko, ale i nezvykle rušno. Kdo neviděl, aspoň četl. Ale i ten kdo nečetl, hlásá názor. A na názory, to musíte uznat, na ty jsme my Češi machři! Nu, tedy taky jeden přidám...
Nejvyšší představitel ekonomické supervelmoci číslo jedna přijel na historicky první návštěvu České republiky. Prezident Zeman se hodil do gala, navlékl rudý svetr a vyrazil svému protějšku vstříc cestou, lemovanou rudými vlajkami s pěticípými hvězdami. Kolem cest mávali drobní Číňané v červených košilích mávátky a obrovskými praporci. Provolávali hesla dle instrukcí z ambasády a vše se zdálo být krásné a dokonalé... Nebýt těch zpropadených tibetských vlajek!
Proč s těmi tibetskými vlajkami pořád otravují? Copak si ještě dnes někdo myslí, že Tibet bude někdy samostatný? A chtěli by vůbec dnešní Tibeťané žít zpět v kruté feudální teokracii, která se dělila na vládnoucí lámy a zotročené nevolníky? Opravdu někdo věří tomu, že hluboké duchovní a filozofické učení současného Dalajlámy má něco společného s realitou tibetské tradiční společnosti? Jsou lidé s tibetskými vlajkami tak naivní, neznalí nebo je to jen móda, zamávat si vlajkou a zakřičet "Svobodný Tibet!", lhostejno, co to vlastně vůbec znamená?
Přiznám se, že patřím mezi ně. Mezi ty věšiče a mávače. Nevím, co to znamená pro ostatní aktivisty, ale můžu vám osvětlit, proč dnes s tibetskou vlajkou na žerdi vyrazím do pražských ulic já.
Čína je na prahu jednadvacátého století nezpochybnitelnou ekonomickou supervelmocí číslo jedna a koupila si už prakticky všechny. Včetně Spojených států, které dnes patří mezi její největší dlužníky. Když někomu dlužíte, nezůstává vám věru příliš prostoru pro kritiku. A tak můžeme na Internetu najít obrázky kterak prezident Obama vítá a britská královna vítá a frau Merkel vítá. Vítají všichni. Je to konec konců slušnost, přivítat hosta, když jste si jej pozvali.
Prezident Zeman jde ale dál. Jen vítat nestačí! A tak šaškuje v rudém svetru a neví jak hluboko by svému čínskému protějšku vlezl. A já na to koukám a vůbec z toho nemám radost. Nejvyšší představitel mé země se chová před komunistickým pohlavárem jako lokaj! Celý uslintaný před ním vrtí ocáskem a třese se aby mu už konečně hodil kost!
Necítím hrdost, jen hanbu a zlost. Co proti tomu mohu dělat? Jak se mohu bránit? Mám vůbec šanci vyjádřit nějak svůj nesouhlas?
Tibetskou vlajku vnímám jako červený hadr, kterým lze před rudým býkem zamávat a vědět, že ho to štve. Číňané nezapomenou přilepit deklaraci o uznání politiky jednotné Číny, včetně nároku na Tibet a Tchaj-wan, na každý kus papíru, který si ve světě nechávají podepsat. Čínští vítači byli včera instruováni, aby svými prapory a transparenty překryli billboard s Havlem a Dalajlámou i případné aktivisty s tibetskými vlajkami. A dnes, aktuálně, policie postupně uzavírá každé další místo v blízkosti hradu, kam organizátoři přesouvají nahlášenou demonstraci na podporu Tibetu. Hradní pán zřejmě dostal čočku...
Ne, už ani Dalajlama nebojuje prvoplánově za nezávislost Tibetu, ale za právo tamních obyvatel na důstojný život, na svou svébytnost a svobodu.
Tibetská vlajka dnes již neznamená nezávislý a samostatný Tibet a už vůbec ne Tibet v jeho teokratické feudální podobě z první poloviny minulého století. Tibetská vlajka je symbol! Symbol odporu proti análnímu alpinizmu, kterého se vůči Číně dopouští naše politická reprezentace v našem jménu. Symbol odporu proti komunistické diktatuře a imperiální politice Číny. Symbol nesouhlasu s čistě pragmatickou zahraniční politikou státu, který byl ve světě znám jako neochvějný zastánce lidských práv. Symbol proti konzumnímu přístupu k životu, kdy plné kapsy jsou víc, než lidská důstojnost a lidský život.
Proto dnes půjdu a budu mávat tibetskou vlajkou směrem k hradu, i kdyby mne nepustili dál, než na Karlův most!
