Michal Kracík

Dobrodružství jak cyp!

7. 04. 2016 0:00:00
Možná už se vám to taky stalo. Ráno vyrážíte do práce na poslední chvíli, před domem houpnete do auta, otočíte klíčkem a... nic! SAKRA! SVĚTLA!

Přesně tohle se stalo dnes ráno mně. Takže, honem, koho znám blízko s autem? Nikoho! Koho vůbec tady na tom desetitisícovým sídláku znám? Kromě tety, důchodkyně bez auta? O.ou...

Takže brácha! Volám, brácha v práci, naštěstí po noční, ale dojezd ke mně hodina - to je hodně. Sakra!
V práci čeká chlapík, co má dnes s tím autem rozvoz.

Tak volám mámě, jestli by neskočila pohlídat švagrové děti, že bych ji poprosil, zda by nepřijela s jejich autem, nahodit mi ho přes kabely. Mámu jsem vytáhl z postele - no, co už. Švagrové jsem se nedovolal vůbec.

Naštěstí jede kolem týpek s tranzitem a je ochotný mi to nahodit. Odvolávám "Akci Švagrová" a jdeme na to. První zádrhel, ten tranzit snad nemá baterku! Baterka nakonec nalezena pod sedadlem řidiče, to ale znamená, zablokovat jedinou příjezdovou cestu do ulice - musí to být tedy rychlá akce.

Zapojíme kabely, otočím klíčkem a... nic! SAKRA! SAKRA!
Tak nic, za chlapíkem už fronta mamin s děckama do školky, musíme to odpískat.

Odcházím domů, otevírám si knížku a odevzdaně čekám na brudra. Asistentka v práci mě naštěstí uklidňuje, že borec na rozvoz dorazí až v půl desáté, to bych mohl stihnout.

Za půl hoďky přijíždí bratr a pak už to jde šup, šup, necháme chvíli baterku dobíjet a pak RNdndndn... UUUF!

V práci si podávám dveře s rozvozákem ... konec dobrý všechno dobré.
A poučení z krizového vývoje? Žít někde, kde nikoho neznám je fáákt nahovno! Howgh!

Autor: Michal Kracík | karma: 9.05 | přečteno: 174 ×
Poslední články autora